Hafling

6. ledna 2009 v 11:12 |  Naše zvířata
Plemeno hafling pochází z jižního Tyrolska, z oblasti kolem městečka Bolzana. Zde vzniklo křížením malých horských plemen zřejmě s orientálními koňmi. Teorií o vzniku haflinga křížením různých plemen je velká spousta a často se od sebe zásadně liší, ale v zásadě lze říci, že na místní horské koně měly vliv především geny arabských koní (import arabské krve nebyl na konci devatenáctého století, kdy se plemeno hafling formovalo, žádný velký problém - Rakousko bojovalo s Turky přes pět set let), huculů a noriků.


Oblast vzniku plemene - jižní Tyrolsko - je důvodem dlouholetých sporů mezi Rakouskem a Itálií o statut země původu. Oba státy haflinga považují za svoje národní plemeno; jižní Tyrolsko totiž do roku 1918 patřilo pod správu Rakousko-Uherska, ale po I.světové válce připadlo území Itálii, jejíž součástí je dodnes. Jméno haflingové získali podle vesnice Haflinger




Chov byl během prvních dvaceti let poměrně zanedbán, ale v roce 1897 se mu začal věnovat vojenský velitel v záloze, major Ludwig Huyn, který prosadil kontrolu připouštění a zavedl kontrolu připouštěcích lístků. V roce 1899 byl na podporu čistokrevného chovu zaveden dotační program, který však byl zrušen v roce 1918, kdy se italská část Tyrolska od Rakouska odtrhla. Důsledkem nového státního uspořádání vznikla velmi složitá situace pro chovatele. Většina plemeníků zůstala ve státním hřebčinci ve Stadlu v Rakousku, v Itálii zbylo pouze pět hřebců. Naopak v Rakousku zase byl silný nedostatek klisen a hřebci se tedy připouštěli na huculky, jejichž krev se pro vnesení nežádoucích znaků zase musela zpětně vyčleňovat. V Itálii zase nedostatek hřebců údajně chovatelé řešili křížením s noriky.
Do zahraničí se haflingové začali pomalu rozšiřovat již ve dvacátých letech minulého století, kdy se začala rychle rozšiřovat chovatelská základna (bohužel ale v té době nebyl kladen dostatečný důraz na selekci). Během války byli haflingové v obrovské míře využíváni pro vojenské účely, což ovlivnilo také šlechtění. Opravdový boom exportu haflingů nastal až po mezinárodních výstavách koní v Zams (1951) a ve Veroně (dnešní Fieracavalli) v roce 1950, kde byli haflingové prezentováni jako univerzální plemeno (v roce 1951 byla všestrannost haflinga zakotvena také do mezinárodního šlechtitelského cíle). K další popularizaci přispělo v roce 1969 také to, že královna Elizabeth II. Dostala od rakouského prezidenta darem pár haflingských klisen. V současnosti je již chov rozšířen zhruba do sedmdesáti zemí po celém světě (mezi nimi jsou i značně exotické státy jako Bhútán, Thajsko nebo Kolumbie). Nejvyspělejšími chovatelskými státy jsou nadále Rakousko (zřejmě nejznámější a největší středisko chovu haflingů je hřebčinec v Ebbsu) a Itálie.








Do českých zemí byli první haflingové údajně importováni již před druhou světovou válkou, kdy se několik plemenných koní objevilo na statku farmáře Drehera v Broumové. Ten si však svůj chov velmi hlídal a proto se krev mimo statek nijak nerozšířila. Přesto zde bylo odchováno asi 30 hříbat. Chov však zanikl v roce 1945, kdy si koně odvezla Rudá armáda. Na území bývalého Československa se však haflingové podle některých zdrojů objevili již dříve, a to ve dvacátých letech u jistého pana Škody v Medzilaborcích. Chov zde však velmi záhy zanikl, protože statkář připouštěl klisny arabským polokrevníkem.
Po dlouhé přestávce, během níž situace chovu koní nepřála, byli další haflingové do Čech importováni až po roce 1989 z Rakouska a Německa. Je ovšem nutné podotknout, že koně, kteří k nám v té době byli dováženi byli z převážné většiny jedinci v zahraničí vyřazení z chovu a tedy nekvalitní a za minimální ceny. Na druhou stranu je pravda, že těmto hromadným importům na začátku devadesátých let vděčíme dnešní oblibě haflingů v ČR.


Původní využití haflinga jako pracovního koně v horách - v lesnictví a zemědělství - mělo samozřejmě velký vliv na jeho dnešní vlastnosti. Ačkoliv některé znaky exteriéru, především hrubší kostra, postupně dalším šlechtěním mizejí, mírná povaha, obratnost, všestrannost, nenáročnost, ochota k práci a odolnost se naopak i dnešní šlechtitelé snaží upevňovat a vyzdvihují je jako zásadní klady tohoto plemene. V chovném cíli je nadále kladen důraz především na harmonickou stavbu těla, konstituční tvrdost a pevné zdraví. Exteriér, který je u halfinga velmi atraktivní (díky němu je také tolik oblíben) se pomalu posunuje v závislosti na dnešním využití jako koně "pro volný čas" směrem k více sportovnímu typu, tedy jemnější kostře a větší kohoutkové výšce.
Chovný a šlechtitelský cíl se může v každé zemi malinko lišit, některé státy kladou větší důraz na ušlechtilost a sportovní využití (Rakousko), jinde je zase více ceněna všestrannost (Itálie).


(zdroj Planeta zvířat)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Týna- Majitelka stáje Týna- Majitelka stáje | E-mail | Web | 22. června 2010 v 13:45 | Reagovat

to je super, že máte i haflingy ty já miluju

2 Kačenka ♥ Míša Kačenka ♥ Míša | Web | 28. ledna 2011 v 19:20 | Reagovat

miluju haflingy..a tihle jsou překrásní

3 Bibi Bibi | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 15:12 | Reagovat

Tie fotky koní boli na www.bazos.sk ! :O niekto ich predával.

4 Andrea Andrea | Web | 14. července 2012 v 21:03 | Reagovat

ti jsou úžasní , miluju haflingy

5 andara andara | 30. července 2014 v 8:24 | Reagovat

Miluju vsechny kone, rada bych si zajezdila...

6 zingale zingale | Web | 8. září 2016 v 14:19 | Reagovat

půjčka online lomnice nad lužnicí :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama